Smrt

Z Wikipedie, otevrene encyklopedie

Smrt (tez umrti, skon, latinsky exitus) je z biologickeho a lekarskeho hlediska zastavenim zivotnich funkci v organismu spojene s nevratnymi zmenami, ktere obnoveni zivotnich funkci znemoznuji. Smrt je stav organismu po ukonceni zivota, uplna a trvala ztrata vedomi. Umirani je postupny proces, na jehoz konci je smrt. Smrt nelze zamenovat s umiranim, nebot umirani je jedna z fazi zivota organismu. Smrt nastava u kazdeho ziveho organismu v jinem veku a ve vetsine pripadu ji nelze dopredu presne urcit. Nicmene delka zivota je charakteristicka pro kazdy druh organismu; vychazi z jeho genetickeho zakladu, ale pomerne vyrazne ji ovlivnuji i vnejsi okolnosti.^[1] Prumerna delka zivota u cloveka se stale prodluzuje - diky kvalitnejsi zdravotni peci, hygiene a zdravejsimu zivotnimu stylu.

To, co ma smrtelne nasledky (napr. urcita davka jedu, nevhodny lecebny postup atd.), se oznacuje jako letalni, tedy smrtelne. Veda zabyvajici se umiranim a smrti se nazyva thanatologie. Usnadnenim umirani se zabyva paliativni pece.

V bezne mluve se pojem smrt pouziva prakticky vyhradne ve vztahu k celemu organismu, ale v prirodnich vedach a lekarstvi se bezne lze setkat napriklad s pojmem bunecna smrt, kde se slovo smrt vztahuje k casti organismu. Zastaveni zivotnich funkci, ktere lze jeste vcasnym vhodnym zasahem zvratit, se nazyva klinicka smrt. Pojem smrt se uziva take v prenesenem vyznamu pro zanik - kultury, politickeho systemu, zivocisneho druhu apod. Expirace jako ,,posledni vydechnuti" znamena v lekarstvi smrt, ktera se projevuje mimo jine i zastavou dychani.^[2] Podobne take exitus.

Drive se smrt diagnostikovala na zaklade zastavy dechu a srdecniho tepu a i dnes se techto ukazatelu pouziva nejcasteji.^[3] Podstatny rozdil je ovsem v tom, ze oproti drivejsku vime, ze zastava dechu a srdce nemusi byt definitivni, takze se smrt na zaklade techto ukazatelu urcuje teprve, kdyz je lekar presvedcen, ze dane funkce nelze obnovit. Pokud neexistuji jine vyznamne okolnosti prokazujici umrti, je na miste pokus o obnoveni obou funkci (viz kardiopulmonalni resuscitace, zastava srdce a zastava dechu).

Z techto a jinych duvodu se zavedl termin mozkova smrt, jez je definovana jako nevratne vymizeni vsech funkci celeho mozku.^[3] Za normalnich okolnosti mozek odumira behem nekolika malo minut po zastaveni dychani nebo srdecniho tepu, ale v pripade, ze je clovek podchlazen (napriklad v ledove vode), muze se mozkova smrt oddalit. Jsou zaznamenany pripady, kdy byl za techto okolnosti topici se clovek oziven az po 20 minutach, aniz by to zanechalo nejake nasledky.^[4][5]

Vzhledem k tomu, ze ruzne negativni vlivy (napr. hypoxie, otres mozku) postihuji nejdrive vyvojove mladsi casti mozku (sedou kuru mozkovou), muze dojit k tzv. apalickemu syndromu, kdy ani EEG nezaznamenava zadne mozkove vlny, a presto hluboka zivotne dulezita mozkova centra stale funguji. Proto se pro stanoveni mozkove smrti vysetreni EEG doplnuje jeste napr. vysetrenim kmenovych evokovanych potencialu, ktere zaznamenavaji napr. funkcnost sluchovych drah na urovni mozkoveho kmene (BAEP).

Clovek muze byt tedy pravne prohlasen za mrtveho na zaklade zastavy srdce, dechove zastavy, zjistenim dilatace (rozsireni) zornicek nereagujicich na svetlo ci diagnozou mozkove smrti.

Informacni teorie pouziva termin informacne teoreticka smrt pro stav, kdy neni mozne zadnymi pristroji obnovit ci zachovat zivot a u dane osoby neni mozno obnovit mysl a osobnost.

V ceske legislative je smrt definovana pouze v ustanoveni SS 2 pism. e) zakona c. 285/2002 Sb., o darovani, odberech a transplantacich tkani a organu a o zmene nekterych zakonu (transplantacni zakon):

Pro ucely tohoto zakona se rozumi [...] smrti nevratna ztrata funkce celeho mozku, vcetne mozkoveho kmene

SS 10 odst. 3 tehoz zakona pak dale stanovuje, ze:

Smrt [SS 2 pism. e)] se zjistuje prokazanim

1. nevratne zastavy krevniho obehu,
2. nevratne ztraty funkce celeho mozku, vcetne mozkoveho kmene v pripadech, kdy jsou funkce dychani nebo krevniho obehu udrzovany umele (dale jen ,,smrt mozku").

Clovek, ktery je dlouho nezvestny, nebo ktery temer jiste zemrel, ale nelze to prokazat, muze byt na zaklade zadosti pribuznych soudne prohlasen za mrtveho.

Priciny smrti lze rozdelit na nasledujici:

• podlehnuti nemoci
• smrt starim a seslosti - zpravidla se oznacuje jako prirozena smrt^[6]
• smrt zpusobena vlastni vinou:
  • sebevrazda - umyslne ukonceni vlastniho zivota
  • sebezabiti - smrt, kterou si clovek sam zpusobi nedbalosti, neopatrnosti, nedopatrenim - napr. dopravni nehoda, otrava houbami, smrtelny uraz pri sportu
  • eutanazie - asistovana sebevrazda, usmrceni na zadost
• smrt v dusledku podminek neslucitelnych se zivotem:
  • smrt hladem
  • smrt zizni
  • smrt podchlazenim
  • uduseni
  • utonuti
  • uhoreni
  • smrtelny uraz - napr. zavaleni kamenim, zabiti padajicim stromem apod.
• smrt zpusobena jinym clovekem:
  • zabiti - smrt zpusobena jinym clovekem
  • vrazda - smrt, zpusobena umyslne jinym clovekem; pokud smrt zpusobi cloveku zvire (byt umyslne), hovorime spise o zabiti nez vrazde
  • poprava - vykonani rozsudku trestu smrti
• smrt zpusobena zviretem (predator, parazit, branici se zivocich), rostlinou (otrava)

Je zrejme, ze jednotlive zpusoby umrti mohou nekdy ponekud splyvat - zavaznym problemem je odliseni vrazdy (umyslne zabiti) od zabiti (neumyslne), nicmene nekdy neni ani snadne rozlisit, kdy si clovek smrt zpusobil neopatrnosti a kdy byla zpusobena vnejsimi pricinami, rovnez eutanazie se nekdy muze blizit vrazde, ve valce zabiti a vrazda taktez splyvaji atd. Stava se take, ze organizmus umira na kombinaci nekolika faktoru.^[6] Pokud clovek zemre bez predchozich priznaku a z pricin, ktere maji puvod uvnitr tela, oznacuje se to jako nahla smrt.

V Cesku kazdorocne zemre v dusledku nemoci priblizne 60 tisic lidi, v dusledku nehody (vcetne dopravnich) pres 1500 lidi a sebeposkozenim pres 600 lidi.^[7]

Starnuti je pomerne beznou pricinou smrti u cloveka, ackoliv u ostatnich druhu je tento duvod spise v mensine. Vymezit starnuti neni lehke. Obvykle se tento proces definuje jako proces, kdy se zvysuje riziko smrti. Z tohoto pohledu starnuti zacina u cloveka jiz po konci puberty.^[6]

Existuje vice hypotez vysvetlujicich starnuti. Prikladem je teorie, ze se v prubehu zivota nahromaduji mutace v bunkach, nebo teorie, ze se mnozenim bunek v tele postupne opotrebuji telomery na konci chromozomu.^[6]

Z biologickeho hlediska je hlavni funkci smrti odstraneni opotrebovanych organismu a uvolneni zivotniho prostoru nastupujici generaci.

Smrt ma vyrazny socialni vyznam v lidske spolecnosti, napr. v rodine vede smrt jednoho z clenu k novemu usporadani jeji struktury a funkci jejich clenu - napr. nejstarsi syn castecne nahradi zemreleho otce apod.^[8]

Chorobny strach ze smrti se nazyva thanatofobie, strach z mrtvol je nekrofobie.

Smrt jako vyznamna udalost byva ruznymi zpusoby oznamovana pribuznym, znamym i lidem z sirokeho okoli. Dnes je smrt nejcasteji oznamena vyvesenim a rozeslanim tzv. parte, oznameni o umrti, ktere porizuje rodina zemreleho. V minulosti se po smrti cloveka nechalo vyzvanet zvonem - umirackem. Podle delky a frekvence zvoneni se pritom dalo urcit, jak vyznamna osoba zemrela, napriklad pri umrti panovnika se zpravidla vyzvanelo vsemi kostelnimi zvony zaroven. K ukolum zvonika take patrilo napsat jmeno zemrele osoby kridou na tabulku, vyvesenou na kostelni vezi - jednalo se tedy vlastne o predchudce dnesnich parte.

Krome vyzvaneni vsemi zvony se smrt vyznamne osoby ohlasuje i jinymi zpusoby, napriklad vyvesenim cerne vlajky nebo stazenim vlajky na pul zerdi. Ke vzpomince na mrtve se nekdy drzi tzv. minuta ticha.

Jako pohreb se oznacuje ritual posledniho rozlouceni se zemrelym clovekem, symbolicke vymezeni jeho odchodu ze spolecnosti. Prestoze kazde nabozenstvi a kultura maji pohrebni ceremonial a pohrebni zvyky odlisne, v nekterych rysech se navzajem podobaji - napriklad vetsinou se nejakym zpusobem poukaze na to, co zemreleho pretrva (jeho potomci, jeho dilo, jeho nesmrtelna duse).^[9]

Smrt muze byt v zavislosti na svetonazoru posuzujiciho ukoncenim zivota nebo jeho promenou. Pohled na smrt se lisi jak dobove, tak teritorialne, v zavislosti na vychove, vire i zivotni filozofii kazdeho jedince. Religiozita jedince snizuje obavy ze smrti ^[10]. Nektere prace vsak tento fenomen zpochybnuji.^[11] Ve spolecnostech, kde zije v jedne domacnosti vice generaci a smrt clena rodiny je tedy beznejsi udalost, byva pristup ke smrti celkem vyrovnany, byva chapana jako nutna soucast zivota. V moderni spolecnosti je smrt do znacne miry tabuizovana, zpravidla chapana tragicky a ocekavana s obavami.^[9] Jednotlive nabozenske a nekdy i filozoficke systemy maji obvykle velice dukladne a konzistentne rozpracovany predstavy o tom, co smrt znamena pro lidske byti a jaky je dalsi osud duse dotycneho - pokud pripousteji, ze neco jako nesmrtelna duse vubec existuje. Pro mnoha nabozenstvi je ostatne priprava cloveka na smrt a jeji ,,vysvetleni" jejich hlavnich funkci.

• Prozitek blizke smrti - Oproti predchozim variantam, varianta, ke ktere je nejvic dukazu, vice ci mene hodnovernych, tedy z hlediska teoretickeho ta nejvice podlozena. Obvyklymi jevy je pocit intenzivniho miru, lasky ci jednoty se vsim ostatnim, vize intenzivniho svetla ci svetelne bytosti, setkani se zemrelymi blizkymi, zpetny pohled na prozity zivot ci pritomnost hranice, zpoza ktere se nelze vratit. Tez se objevuji mimotelni zazitky, kde dotycny sleduje sve vlastni telo a jeho okoli. Vetsina techto popisu byva presna, existuji i pripady, kdy dotycny timto zpusobem spatril neobvykly predmet nebo udalost, ktera se doopravdy stala (napriklad Al Sullivan, ktery pozoroval podivny zvyk doktora, ktery jej mel operovat). Nicmene tyto pripady neprobehly v kontrolovanem prostredi a nemohou byt brany jako dukaz. Vyzkumy, ktere se snazily tento jev potvrdit pomoci umistovani nezvyklych predmetu do mistnosti, kde by mohlo k podobnemu jevu dojit, se vetsinou setkaly s nedostatkem podobnych jevu. Napriklad ve studii AWARE se objevil z 2060 pacientu jediny, ktery tento zazitek mel a byl schopen jej popsat (vetsina pacientu zemrela nebo nebyla schopna vypovidat). Jeho popis prubehu udalosti byl sice velmi presny, ale zazitek nastal v mistnosti, ktera nebyla pro tyto ucely vybavena. V soucasne dobe probiha projekt AWARE 2, ktery ma skoncit v zari 2020.

• Jina forma byti - Rada nabozenskych systemu predpoklada existenci nehmotne nesmrtelne duse, ktera pretrva smrt a zije dal, obvykle mimo hmotny svet zivych. Casto se poji s koncepty nebe a pekla. Tento pohled postuluji abrahamovska nabozenstvi (krestanstvi, islam, judaismus), buddhismus, taoismus. Smrt je zde pouze odchodem z tohoto sveta, casto za lepsi a krasnejsi casti zivota. V pojeti nekterych krestanskych smeru se clovek po smrti docka spravedliveho rozsudku podle svych cinu.

• Reinkarnace - Zejmena podle vychodnich nabozenstvi muze dochazet k reinkarnaci, tj. prevteleni duse zemreleho do noveho tela, bud cloveka nebo jineho ziveho organismu. Podle nekterych reinkarnace do lidskeho tela nastava az po urcite dobe stravene na urcitych mistech (nebe, peklo) v zavislosti na karme)^[12]. Take hovori o konecnem osvobozeni (moksa) zaslouzile duse z tohoto procesu (samsara). Ohledne reinkarnace probiha i vyzkum zamereny na spontanni ,,vzpominky" z minulych zivotu, se kterym zacal Ian Stevenson, zakladatel Division of Perceptual Studies na University of Virginia. Patrne nejznamejsim pripadem je James Leininger a jeho udajny minuly zivot druhovalecneho pilota Jamese Hudsona jr.

Nazor, ze smrt zcela ukoncuje existenci daneho cloveka, je typicky pro ateisticke a materialisticke nahledy na svet, ktere popiraji existenci nehmotne nesmrtelne duse. Z tohoto hlediska se po smrti zvysuje entropie a nasleduje postupna dekompozice (rozklad) tela.

Nektere filozoficke a nabozenske smery, napriklad hinduismus, hlasaji tzv. ,,kontinuitu byti". Lidskou bytost povazuji za nehmotnou dusi, ktera nikdy neumira. To, co je smrtelne, je pouze fyzicky obal, schranka, nadoba pro ducha, fyzicke telo. Dle tohoto pohledu clovek neni fyzicke telo a nemuze tudiz zemrit. Smrt pak vnimaji pouze jako zmenu stavu existence a ve vztahu k fyzickemu telu jako ,,opusteni vozitka", v nemz duch pobyval a pusobil na fyzicke urovni existence. Nasledny rozklad fyzickeho tela po odchodu ducha je pak zpusoben postupnou dezintegraci bunek vlivem absence organizujici energie ducha.^[13]

S podobnymi informacemi se muzeme setkat v teosofii^[14], Uceni odveke moudrosti^[15][16] pochazejiciho z tibetske vetve mahajanoveho buddhismu, ale take v modernich vyzkumech,^[17] napriklad v knihach Roberta A. Monroe.^[18][19][20]
Monroe napriklad uvadi, ze kolem ctyricateho roku veku se mu zacaly dit spontanni mimotelesne zazitky,^[18] ktere popisuje jako uvolneni vedomi z fyzickeho a take z astralniho tela. Prostrednictvim techto prozitku mel moznost objevit a popsat svet, jenz je mimo fyzickou realitu. Tvrdi, ze puvod cloveka nenasel ve hmotne strukture fyzickeho tela, nybrz ve stavu vedomeho energetickeho byti, kdy existuje ve forme nezavisleho kvanta energie, disponujiciho urcitymi vlastnostmi a schopnostmi. Toto vedomi udajne bez problemu dokaze cestovat vesmirem na velke vzdalenosti a casto byva ,,pritazeno" atraktivitou podminek, ktere panuji na planete, jako je Zeme.^[19]

Nasledne muze dostat moznost se vtelit do fyzickeho tela, ktere obyva az do jeho opusteni. Tento okamzik, ktery lide nazyvaji ,,smrt", vnima spise jako odlozeni vyslouzileho fyzickeho obalu, ktery umoznuje vedomi projevovat se na fyzicke urovni existence. Ovsem zivot cloveka timto odlozenim tela podle nej v zadnem pripade nekonci, nybrz se presouva do nefyzicke roviny existence, ktera je dale jemneji strukturovana a pripomina viceurovnovy svet oddelenych dimenzi. Zde ma lidska bytost v energeticke forme radu dalsich moznosti:

• vzdelavat se v systemu skol, ktere jsou v tomto stavu vedeny dalsimi podobnymi, casto mnohem pokrocilejsimi bytostmi,
• odejit do jinych hvezdnych systemu,
• pobyt v zahrobnim svete a odpocinout si pred dalsi inkarnaci
• okamzite se opet inkarnovat,
• odejit do vyssi slozky vlastni existence (duse)

Dle jeho nazoru clovek, jako energeticka bytost, vsak nikdy nezemre, muze pouze zmenit formu a stav sve existence a jinak jeji podstata zustava stale stejna.^[19][20]
O kontinuite zivota se zminuje take Dr. Joel L. Whitton PhD. a Joe Fisher. Provedeny vyzkum vedomi zahrnoval hypnoticke seance, v nichz byli pacienti s obtiznymi zivotnimi problemy uvedeni zkusebne do hypnozy, aby vypovidali, kde problem vznikl. Timto zpusobem udajne doslo k nahodnemu objeveni existencniho stavu pred stavajicim zivotem. V souvislosti s tim byly odhaleny priciny soucasnych problemu v nektere z predeslych inkarnaci pacienta.^[21]

Smrt a posmrtny zivot byva dulezitou (casto i klicovou) soucasti ruznych mytologii. Potykaji se zejmena s temito otazkami:

• cas smrti - lide meli zpravidla smrt spojenu s pocity uzkosti, a proto se ji snazili nejakym zpusobem oddalit, nebo alespon zjistit, kdy presne nastane, kolik cloveku jeste zbyva casu.
• mechanismus smrti - lide si zpravidla smrt predstavovali jako bytost, ktera oddeli dusi zemreleho od jeho tela
• zivot po zivote - mytologie se snazi zodpovedet otazku, co se s dusi cloveka deje po smrti, v mnoha povestech se zemreli mohou za urcitych okolnosti vracet do sveta zivych

Ve vetsine kultur panovala vira, ze clovek ma hodinu smrti dopredu presne stanovenu. Magickymi praktikami pak bylo mozne okamzik smrti zjistit. Uzivala se k tomu nepreberna skala technik. Nektere priklady:^[22][23]

• sny - sen o cernem psu, bile koze, kalne vode atd. zvestuje, ze clovek nebo nekdo z jeho blizkych zemre
• zvirata - smrt ohlasuji nektera zvirata: houkani sycka (lide rikali, ze sycek svym hlasem vola: ,,Pojd!", zve lidi do zahrobi), cerna kocka prebehne pres cestu, zluva leta kolem domu, lisaj smrtihlav i jine mury, havran, vyti psa, buceni dobytka, vrzani cervotoce. Kdyz clovek uslysi kukacku, ma pocitat, kolikrat zakuka - podle toho urci, kolik mu jeste zbyva let. O stedrovecerni pulnoci si domaci zvirata pry lidskym hlasem vypraveji o tom, kdo zemre. Do roka zemre clovek, ktery porani nebo zabije hada, zijiciho pod prahem domu (verilo se, ze je to premeneny skritek, ochrance domacnosti).
• prirodni jevy - padajici hvezda, nahle zhasnuti svetla, zvlhla sul, padajici omitka, bouchnuti na pude domu. Dite narozene v patek 13. pry do roka zemre.
• stedrovecerni zvyky majici urcit, kdo do roka zemre - kdo v rozkrojenem jablku najde kriz, kdo si rozlouskne prazdny orech, liti olova: kdo si ulije rakev, lopatu
• myticke bytosti, jejichz zjeveni ohlasuje smrt:
  • bansi (Banshee) - vila z irskych povesti, ktera pry svym kvilenim ohlasuje smrt nekoho v dome,
  • bila pani - duse zemreleho predka, jejiz zjeveni ohlasuje smrt nekoho ze clenu slechticke rodiny,
  • meluzina - vila z francouzskych povesti, ktera svym zjevenim zvestuje smrt vlastnika hradu Lusignan.

Nekrangelie (slovo vzniklo slozenim reckeho nekros (nekros, ,,mrtvy, zemrely") a aggelos (angelos, ,,posel")) se nazyva okultni jev, pri nemz se umirajici osoba nejakym zpusobem projevi cloveku, zpravidla pribuznemu nebo jinak blizkemu, a poda mu tak zpravu - bud o svem umrti, nebo nekdy i jinou dulezitou informaci, kterou mu za zivota nestihla sdelit - kam ukryla poklad, komu odkazuje majetek, kdo nese vinu na jeji smrti, varuje pribuzneho pred nebezpecim apod.^[24][25] Nekrangelie muze mit celou radu podob. Priklady jsou:

• Cloveku se zastavi hodinky prave v okamziku, kdy jeho pribuzny zemrel.
• Clovek slysi z dalky hlas umirajiciho.
• Ze zdi spadne zrcadlo, a ohlasuje tak umrti.
• Fotografie umirajiciho nahle zamrka.
• Odmitnuty muz se zjevi na svatbe sve vyvolene.
• Clovek slysi v dome tajemnou hudbu.
• Casto se nekrangelie projevuje ve snu - cloveku se zda o umirajicim a ten prave one noci zemre.

Lide se snazili smrt oddalit, oklamat, odehnat ji od sebe. Casto si zivot predstavovali jako horici svici - kdyz svice dohori, zivot zanikne. Smrt bylo mozno oklamat tak, ze si clovek svou svici prodlouzil o svici nekoho jineho.

Podobne, jako se lide snazili smrt zahnat od sebe a sve rodiny, jindy naopak usilovali privolat ji na sve nepratele pomoci kletby. Privolani smrti kletbou a pozvani k bozimu soudu se oznacuje jako thanatobolie. Z historie jsou znamy pripady, kdy kletba skutecne dosla sveho naplneni. Zrejme nejznamejsi je pripad posledniho velmistra radu templaru Jacqua de Molay, ktery po svem nespravedlivem odsouzeni k smrti upalenim proklel francouzskeho krale Filipa IV. a papeze Klementa V. Oba prokleti kratce na to zemreli.

V ceskych zemich je nejznamejsi povest o vudci Chodu Janu Sladkem Kozinovi, ktery udajne uvrhl kletbu na pana Wolfa Maxmiliana Lamingera, ze se do roka a do dne setkaji u boziho soudu. Laminger skutecne za necely rok nato zemrel. Syndrom thanatobolie se proto nekdy oznacuje take jako lamingerismus.^[26]

O totez se v roce 2000 pokusil petinasobny cesky vrah Ivan Roubal, kdy po vyneseni rozsudku vyzval soudce na bozi soud. Ivan Roubal zemrel v roce 2015.

Jako nesmrtelnost se oznacuje nemoznost umrti, vecny zivot ve fyzicke nebo spiritualni forme. V uzsim smyslu se jako nesmrtelnost oznacuje nemoznost umrti vekem. Nesmrtelnost je pouze hypoteticka vlastnost, ktera prozatim nebyla v praxi prokazana, nicmene se casto objevuje v mytologii, povestech a take v kulture. Nekdy je chapana pozitivne, ale casto je vecny zivot povazovan za prokleti.

Lide si predstavovali, ze dusi umirajiciho si odnese nejaka bytost - buh, andel, nebo jina myticka bytost. Dalsi bytosti ji pak provazely na ceste do posmrtneho zivota, soudily jeho hrichy, nebo na ni dohlizely v zasveti. Tyto bytosti se v kazde kulture lisi, ale nektere prvky jsou podobne.

Upanisady a dalsi texty uvadeji, ze duse jsou odvadeny ruznymi pruvodci zvanymi ativahika devatove na ruzna mista podle jejich individualni karmy.^[27] Vetsinou jim konkretni misto sdeli buh smrti a soudce mrtvych Jama, v Cine znamy jako Janluo, v Japonsku jako Emma(-o) ci Enma.

Egyptskym bohem smrti, mumifikace a pohrebist je Anup, buh se sakali hlavou, jeden z nejvyznamnejsich egyptskych bohu. Pozdeji se k nemu v mytologii pripojil Usir, vladce podsveti. Egyptane verili v pokracovani zivota po smrti. V risi mrtvych vladl buh Usire (Osiris). V risi mrtvych zije lidska duse dal plnohodnotnych zivotem, ale jen za urcitych podminek. Slovo mumie je zrejme arabskeho puvodu a znamena asfalt nebo smula. Po rozsireni tohoto slova se slovo zacalo uzivat pro nabalzamovani tela. Mumifikace byla nedilnou soucasti smrti pro kazdeho stareho Egyptana. Mumifikace mela dve podoby, prirozenou a umelou. Bytost pro ne byla soucast elementu. Telo bylo urceno ke smrti. Srdce bylo centrem citu, emoci a racionalniho uvazovani, bylo take pomyslnym vstupem do raje prostrednictvim vah boha Anupa. Podle Knihy mrtvych je srdce polozeno na vahu, na druhe misce je polozeno pero, to symbolizuje pravdu a spravedlnost. Pokud bude telo zemreleho tezsi nez pero, projevi se tak vina zemreleho.

Bohem smrti v Recku je Thanatos, zobrazovany jako mlady muz s kridly, ktery prileta, aby uhasil pochoden zivota. Jeho bratrem - dvojcetem je Hypnos, buh spanku. Jsou synove bohyne noci - Nyx. Rekove tim vyjadrili jednak predstavu, ze spanek a smrt jsou si podobne, a take fakt, ze lide casto umiraji v noci behem spanku. Jejich sourozencem je take Charon, prevoznik, ktery prevazi duse zemrelych do podsveti. Podsvetni risi vladne buh Hades. Branu do podsveti hlida straslivy trihlavy pes Kerberos.

Ve starovekem Rime byly bytosti velmi podobne recke mytologii, jen mely jina jmena. Bohem smrti je Mors, bohem rimskeho podsveti buh Pluto.

V Irsku podle keltske mytologie je strazcem brany do podsveti buh Donn, syn boha Mila. Brana se nachazi na skalnatem ostruvku Tech nDuinn, kde ma Donn sve sidlo.

V severske mytologii se rozlisuji mrtvi, kteri padli v boji, a ti, kteri zemreli napr. starim nebo nemoci. Z padlych hrdinu jsou vybrani ti nejudatnejsi valkyrami, ktere je odnesou do Valhaly - sine padlych, v niz budou cekat na ragnarok, posledni bitvu. Ostatni zemreli odchazeji do temne rise Helheimu, jiz vladne bohyne Hel. Vyjimku predstavuji jeste utopeni namornici, jejichz duse prebyvaji u bohyne Ran.

Ve slovanske mytologii postavu smrti zosobnovala bohyne Morana. Je pry velmi krasna. Je rovnez vladkyni zimy; na nekterych vesnicich se dodnes udrzuje zvyk ,,vynaseni smrti", kdy na jare lide vyrobi ze slamy a starych hadru postavu (oznacovanou jako Morana, Marena, Smrtholka), kterou pak hodi ze skaly nebo z mostu, pripadne ji spali v ohni. Je to spojeno s lidovou slavnosti, ktera ma oslavit prichod jara, v Cesku tento zvyk splyva s palenim carodejnic.

Zvyk vynaseni smrti je dolozen uz od 14. stoleti.^[28]

Ve stredoveku si lide predstavovali smrt jako kostlivce s kosou nebo mecem (Smrtka, Smrtak). Neni bez zajimavosti, ze v nekterych zemich byl povazovan spis za osobu muzskeho pohlavi (Nemecko), jinde spise zenskeho (ceske zeme). Zpodobneni smrti se casto objevuje na obrazech tzv. tance smrti (danse macabre), v nemz kostlivec-smrt tanci v cele pruvodu lidi. Tato a jina zpodobneni smrti slouzi jako memento mori (pamatuj na smrt) - clovek nema zapominat na smrt a zit ctnostnym zivotem, aby nezemrel ve hrichu.

Osoba, ktera po smrti nedojde pokoje a vraci se do sveta zivych, se obecne nazyva revenant (z francouzskeho revenir, znovu se objevovat), cesky se oznacuje jako nemrtvy nebo ozivly mrtvy. Jednotlive druhy zjeveni pak dostavaji oznaceni podle svych projevu - mezi revenanty patri napriklad duch, prizrak, ozivly kostlivec, ohnivy muz (prizrak podvodnika), bludicka (nepokojna duse zemreleho) nebo upir, mezi ozivle mrtve patri take zombie.^{[29] [30]}

Pokud se clovek pokousi pomoci magickych praktik privolat zemreleho a vyzvedet od nej nejakou informaci, jde o formu vesteni, ktera se oznacuje jako nekromancie.

Zalezitosti souvisejici se smrti jsou castym motivem strasidelnych pribehu, filmovych i kniznich hororu a tajuplnych povidek.

• Literatura:
  • Terry Pratchett: Zemeplocha - Smrt (zejmena knihy Mort, Sekac, Tezke melodicno, Otec prasatek, Zlodej casu)
  • J. R. R. Tolkien: Silmarillion - Mandos
  • Robert Fulghum: Od zacatku do konce - jedna kapitola se tyka uvah o smrti
  • Edgar Allan Poe: Jama a kyvadlo - nektere strasidelne povidky se zabyvaji smrti (napr. Predcasny pohreb)
• Film:
  • Ingmar Bergman: Sedma pecet - Smrt
  • Martin Brest: Seznamte se, Joe Black
  • Martin Fric: Darbujan a Pandrhola - Smrtak
  • Vadim Jean: Otec prasatek (filmove zpracovani knihy Terryho Pratchetta) - Smrt
  • Vadim Jean: Barva kouzel (filmove zpracovani knihy Terryho Pratchetta) - Smrt
  • Monty Python: Smysl zivota - Smrt
  • John McTiernan: Posledni akcni hrdina - Smrt (parodie na Bergmannovu Smrt)
  • Borivoj Zeman: Honza malem kralem
• Divadlo:
  • Divadlo Jary Cimrmana: Posel z Liptakova - pan Smrtka
• Vytvarne umeni:
  • Albrecht Durer: Rytir, smrt a dabel

• Literatura:
  • J. R. R. Tolkien: Dve veze - kdyz umiral Boromir, napadeny skrety, jeho bratr Faramir slysel z dalky jeho roh
• Film:
  • Tim Burton: Velka ryba - historka o cerne vrane, ktera zvestuje smrt; v oku carodejnice muze clovek videt, jak zemre
  • Gore Verbinski: Kruh - smrt je lidem zvestovana telefonem sedm dni predem

• ARIES, Philippe. Dejiny smrti I - II. Praha: Argo, 2000.
• ONDRACKA, Lubomir; et al. Smrt a umirani v nabozenskych tradicich soucasnosti. Praha: Cesta domu, 2010. ISBN 978-80-904516-3-6
• VONDRACEK, Vladimir; HOLUB, Frantisek. Fantasticke a magicke z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9.
• SCHERER, Georg. Smrt jako filosoficky problem. Kostelni Vydri: Karmelitanske nakladatelstvi, 2005. 271 s. ISBN 80-7192-914-X.
• DAVIES, Douglas J. Strucne dejiny smrti. Praha: Volvox Globator, 2007. 186 s. ISBN 978-80-7207-628-4.
• GRUBHOFFER, Vaclav - KADERABEK, Josef: Od teatrality k intimite? Emoce a smrt u Martinicu a Schwarzenbergu v obdobi baroka a romantismu; in: Cornova 4/2, Praha 2014, s. 25-37.

• Eschatologie
• Eutanazie
• Kubler-Rossove model
• Mor
• Pohreb
• Poprava
• Prohlaseni za mrtveho
• Prozitek blizke smrti
• Starnuti
• Thanatologie
• Umrtnost
• Zivot
• Vrazda
• Smrtka a Smrt

• Obrazky, zvuky ci videa k tematu smrt na Wikimedia Commons
• Tema Smrt ve Wikicitatech
• Slovnikove heslo smrt ve Wikislovniku
• Kategorie Umrti ve Wikizpravach
• SCHMIDT, Matous; DUSKA, Frantisek. Kdy nastava smrt [online]. 3. LF UK (Vesmir), 02-05-2022 [cit. 2022-06-15]. Dostupne v archivu porizenem z originalu dne 15-06-2022.

Citovano z ,,https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Smrt&oldid=25484711"

Kategorie:

• Smrt
• Patologie
• Zivot
• Filozofie

Skryte kategorie:

• Udrzba:Clanky k overeni
• Monitoring:Clanky s identifikatorem NKC
• Monitoring:Clanky s identifikatorem PSH
• Monitoring:Clanky s identifikatorem BNE
• Monitoring:Clanky s identifikatorem BNF
• Monitoring:Clanky s identifikatorem GND
• Monitoring:Clanky s identifikatorem HDS
• Monitoring:Clanky s identifikatorem LCCN
• Monitoring:Clanky s identifikatorem LNB
• Monitoring:Clanky s identifikatorem NARA
• Monitoring:Clanky s identifikatorem NDL
• Monitoring:Clanky s identifikatorem NLI
• Monitoring:Clanky s identifikatorem NLK
• Monitoring:Clanky s identifikatorem TDVIA
• Monitoring:1000 nejdulezitejsich clanku/dlouhe