Poprava

Poprava, nekdy oznacovana tez obecnejsim vyrazem exekuce (z latinskeho exsecutio, vykonani, provedeni), je akt vykonani trestu smrti. Dnes obvykle zpusoby popravy jsou obesenim, zastrelenim, smrtici injekci, otravenim v plynove komore a proudem na elektrickem kresle. V nekterych islamskych zemich se popravuje i zastaralymi zpusoby poprav, jako je steti hlavy na spalku nebo ukamenovani. Ve vetsine zemi, ktere praktikuji trest smrti, jako jsou Spojene staty, Belorusko, Cina, Jizni Korea, Japonsko, Thajsko ci Indonesie, se popravuje neverejne ve veznicich, existuji vsak zeme jako Iran, Afghanistan, Saudska Arabie, Somalsko nebo Severni Korea, kde se popravy konaji verejne na popravisti, namesti nebo dokonce na sportovnich stadionech.

Historicky vyznam slova poprava znamena ,,ucinit nekomu po pravu", tedy vykonani popravy na prikaz soudcu, tzv. popravcu, znamenalo naplneni litery prava.^[1]

V minulosti uzivane, ale dnes jiz opustene metody poprav byly casto velmi krute, napriklad upaleni na hranici, ukrizovani, uvareni, narazeni na kul, a provadely se verejne, nejcasteji na namesti, aby pusobily odstrasujicim ucinkem na dalsi pripadne pachatele. Casto se uplatnoval princip tzv. zrcadloveho trestu, kdy mel trest odpovidat spachanemu zlocinu, takze napr. zhare cekala smrt upalenim, padelateli penez nalili do hrdla roztaveny kov apod. Ve starovekem Rime a stredoveke Evrope se lide urozeni popravovali mecem, coz bylo chapano jako dustojnejsi zpusob smrti, zlocinci prosteho puvodu mohli byt ve starem Rime uskrceni, ukrizovani nebo predhozeni selmam, v pozdejsich staletich zpravidla obeseni. v nekterych kulturach (egyptska, cinska) bylo pokladano za dulezite zachovat telo pro pohreb v neporusenem stavu, aby mohl clovek prejit do posmrtneho zivota. Proto bylo preferovanym zpusobem popravy uskrceni, a naopak steti hlavy bylo vyhrazeno nejhorsim zlocinum. V starem Japonsku meli urozeni provinilci (samurajove) vysadu vzit si zivot vlastni rukou (seppuku). Mnohe staroveke narody (Izraelite, Chetite, Keltove, Germani) trestaly smrti predevsim nabozenske preciny, zatimco v pripade kriminalnich cinu vcetne vrazdy se pouzivaly mirnejsi postihy (napr. nucene prace, telesny trest) nebo se mohl provinilec vykoupit zaplacenim tzv. wergeldu. Existuji i lidske kultury, ktere trest smrti vubec nepouzivaly a vazne zlociny vcetne vrazdy trestaly zaplacenim vykupneho pozustalym (napr. Nuerove) nebo vyhanim z kmene (mnoha etnika v Amazonii, Sanove, Samove, vetsina puvodnich obyvatel Sibire, Ainuove). V predkolumbovskych kulturach Ameriky nebo i v predkolonialni Africe splyvalo vykonani popravy s ritualem lidske obeti. Batakove na Sumatre, Fidzijci a mnohe papuanske kmeny z Nove Guiney telo po poprave snedli, coz bylo chapano jako soucast vykonani trestu. V obdobi osvicenstvi behem 18. stoleti prevladla tendence, aby byly popravy pokud mozno rychle a bezbolestne, upoustelo se od upalovani, ctvrceni a dalsich krutych stredovekych trestu. Ve Francii proto doslo k zavedeni gilotiny, v ostatnich evropskych zemich se od teto doby odsouzenci zpravidla veseli. Popravu v minulosti obvykle vykonaval profesional: kat, a to bud sam, nebo s pomocniky. Behem valky nebo stanneho prava dochazelo k tomu, ze tresty smrti vynasely vojensky poverene osoby a v tom pripade popravu provadeli sami vojaci (napriklad za dezerci, neuposlechnuti rozkazu, rabovani a jina poruseni vojenske kazne), od doby raneho novoveku se takove vojenske popravy vykonavaji zastrelenim popravci cetou.

V dnesni dobe provadi popravu budto vojaci (Cina, KLDR) nebo vezensti dozorci ve spolupraci s odbornikem te profese, ktera ma nejblize k metode popravy (technik v pripade elektrickeho kresla nebo pri smrtici injekci). Vzdy je pritomen lekar, ktery konstatuje smrt popravene osoby a podepise prislusny protokol.

V nekterych islamskych zemich, jako je Iran, Afghanistan, Saudska Arabie, Somalsko nebo Jemen, prevladaji stale tradicni metody popravy jako obeseni, ukamenovani nebo steti, provadene verejne na namesti nebo na popravisti.

Institut popravy v minulosti byl a stale je predmetem kritiky. Z etickeho hlediska je poprava casto prirovnavana k ukladne vrazde, nebot je uskutecnena s rozvahou, bez nahle nutnosti (napriklad sebeobrany) a na bezbrannem cloveku. Napriklad T. G. Masaryk oznacil popravy za nejdabelstejsi druhy zabiti, ,,ponevadz schvaluji je lide vladnouci s uplnym klidem a rozmyslem, s dostatecnou lhutou pro udeleni milosti, pod ochranou bodaku."^[2]

Zrejme pod vlivem vyse zminene kritiky jsou v poslednich desetiletich zejmena zurnalisty jako "poprava" ci "exekuce" oznacovany take vrazdy nebo jine zpusoby likvidace (i obrazne, napr. "poprava" neuspesne knihy a jejiho autora nebo "poprava" u maturity) provedene obradnym ci ritualnim zpusobem nebo proste nekym, kdo v dane chvili ma nad nekym jinym moc.^[1]

Amnesty International uvedla, ze v celosvetovem meritku poklesl pocet v poprav v roce 2018 o 31% a byl tak nejnizsi za cele desetileti. Pokles poprav zpusobila zejmena zmena protidrogovych zakonu v Iranu. 106 zemi jiz zrusilo trest smrti za vsechny trestne ciny zakonem a 142 zemi zakonem nebo v praxi.^[3] V CR byl trest smrti zrusen a nahrazen vyjimecnym trestem v roce 1990.^[4]