Preskocit na obsah

Matka

Z Wikipedie, otevrene encyklopedie
Tento clanek potrebuje upravy.
Muzete Wikipedii pomoci tim, ze ho vylepsite. Jak by mely clanky vypadat, popisuji stranky Vzhled a styl, Encyklopedicky styl a Odkazy.
Tento clanek je o biologicke rodicce deti. Dalsi vyznamy jsou uvedeny na strance Matka (rozcestnik).

Matka je lidska bytost, zena, ktera se sama identifikuje jako neci matka bez ohledu na to, zda dite porodila nebo neporodila. Matka je subjekt s individualnimi potrebami a prozivanim, ktery vstupuje do dobrovolnych vztahu s ostatnimi jedinci vcetne svych deti.[chybi zdroj]

Matka je biologicky nebo socialni samici rodic ditete nebo potomka, zatimco samci rodic je otec. Vztah matky k potomku se nazyva materstvi (maternita).

U zivorodych savcu, mezi nez patri napr. i lide, matka vynosi mlade (zvane ze zacatku embryo, pak plod) v deloze od oplodneni po dosazeni porodni velikosti. Po porodu prsa ci jine mlecne zlazy matky produkuji mleko pro krmeni mladete. U ptaku a vetsiny plazu a obojzivelniku matky snaseji vejce, ve vyjimecnych pripadech rodi ziva mladata (tzv. viviparie ci ovoviviparie). U bezpohlavnich organismu ci organismu nepohlavne se rozmnozujicich pak termin ,,matka", ci spise ,,matersky organismus" nekdy oznacuje obecne ,,rodice". U jednobunecnych organismu reprodukujicich se delenim mluvime o materskych bunkach produkujicich bunky dcerine.

Matka podle ceskeho prava

[editovat | editovat zdroj]

Matkou ditete je zena, ktera dite porodila.[1] Ceska republika v soucasnosti pravne neupravuje nahradni materstvi a jeho dopady.

Matka je fyzicka osoba, zpusobila mit v mezich pravniho radu prava a povinnosti (je subjektem prava). Mela by byt svepravna (pokud nebyla jeji svepravnost omezena), tzn. mela by mit zpusobilost nabyvat pro sebe vlastnim jednanim prava a zavazovat se k povinnostem.[2]

Matka ma pravo na lidskou svobodu a dustojnost, stejne jako prirozene pravo brat se o vlastni stesti a stesti vlastni rodiny (takovym zpusobem, aby nebyla bezduvodne nikomu zpusobena zadna ujma). Rodina, rodicovstvi a manzelstvi pozivaji zvlastni pravni ochrany.[3]

Pribuzenstvi matky k diteti

[editovat | editovat zdroj]

Obcansky zakonik vychazi z toho, ze blizkymi cloveku jsou predevsim jeho nejblizsi pribuzni. Pribuzenstvi je zalozeno na pokrevnim poutu mezi lidmi, jeden clovek pochazi od druheho (napr. matka a jeji dite). Narozenim ditete vznika mezi nim a matkou pribuzenstvi v prime linii v 1. stupni a tento pomer se nerusi.[4]

Kdo je matkou

[editovat | editovat zdroj]

Matkou ditete je zena, ktera dite porodila.[1] Porod je tak jedinou pravni skutecnosti pro rozhodnuti otazky materstvi.[5] Matka je na rozdil od otce vzdy jista a muze pred soudem ci pred matricnim uradem ucinit prohlaseni o tom, kdo je otcem ditete. Uznani otcovstvi souhlasnym prohlasenim matkou neni mozne, je-li matka ditete dusevne nemocna a nemuze tak posoudit vyznam sveho prohlaseni.[6]

Matkou ditete se muze stat zena i jinak, nez biologicky, a to na zaklade pouta vytvoreneho pravem. Vznika tak rodicovstvi pravni cestou. Tato cesta je oznacovana jako osvojeni.[7]

Prava a povinnosti matky

[editovat | editovat zdroj]

Prava a povinnosti matky spojena s osobnosti ditete a prava a povinnosti osobni povahy ji vznikaji narozenim ditete a zanikaji nabytim jeho zletilosti.[8] Ucelem techto povinnosti a prav k diteti je zajisteni jeho moralniho a hmotneho prospechu.[9] Matka, jako rodic ditete, a dite maji vuci sobe ze zakona navzajem povinnosti a prava, kterych se nemohou vzdat.[10] Matka je povinna jit diteti prikladem.

Prava a povinnosti matky vuci diteti

[editovat | editovat zdroj]
  • Statusova prava, jez jsou podminena samotnou podstatou vztahu, ktery nutne existuje mezi rodicem a ditetem a jsou dana pravnim postavenim rodicu a deti (pravo urcit jmeno a prijmeni ditete, pravo dat souhlas k osvojeni, pravo prohlasit rodicovstvi apod.)[11]
  • Rodicovska odpovednost predstavuje peci o zdravi, rozumovy, citovy a mravni vyvoj ditete, zahrnuje take jeho zastupovani a spravu jeho jmeni (napr. povinnost bezpecne nakladat s peneznimi prostredky, povinnost odevzdat diteti spravovane jmeni) a vyzaduje osobni styk rodicu s ditetem. Jedna se o bezna pravidla a zkusenosti sporadanych rodin.[12] Tato odpovednost matce neodpada ani v pripade, kdy je dite svereno do pece jine osobe.
  • Vyzivovaci pravo a povinnost - vyzivne lze priznat, jestlize opravneny neni schopen sam se zivit.[13] Vyzivovaci povinnost deti ma prednost pred ostatnimi vyzivovacimi povinnostmi v prime rodinne linii. Je-li dite svereno do pece jine pecujici osobe nezli matce, nema to vliv na narok ditete na vyzivne vuci matce.[14]

Vychovne prostredky muze matka pouzit v mire, ktera je primerena okolnostem a neohrozuje zdravi ditete ani jeho rozvoj a nedotyka se lidske dustojnosti ditete.[15]

Matka ma pravo zadat o navraceni ditete do pece, je-li to v souladu se zajmy ditete.[16] Je kladen duraz na zachovani vazeb ditete s matkou: matka ma pravo stykat se s ditetem osobne a pravidelne, nerozhodne-li soud jinak. Nevyznamnejsim pravem (i povinnosti) matky je v pripade rozvodu manzelstvi pravo na osobni styk s ditetem. Ma-li v peci dite matka, pak je povinna jej na styk s otcem radne pripravit, umoznit mu jej a v potrebnem rozsahu s otcem ditete spolupracovat (SS 888 obcanskeho zakoniku). To znamena, ze matka je povinna spolupracovat s otcem ditete pri vykonu prava osobniho styku.[17]

Omezena odpovednost matky

[editovat | editovat zdroj]

Rodicovskou odpovednost (jeji trvani a rozsah) muze zmenit pouze soud. Odpovednost je matce omezena v pripade, ze je nezletila a neni plne svepravna.[18]

Matka a uspokojovani potreb rodiny

[editovat | editovat zdroj]

Matka - jako rodic - ma vedle osobni pece o rodinu a o jeji cleny povinnost poskytovat majetkova plneni k uspokojovani potreb rodiny (povinnost prispivat na potreby rodiny dle svych majetkovych moznosti tak, aby byla rodinna uroven clenu rodiny srovnatelna).[19] Podle obcanskeho zakoniku jsou kriteriem pro rozsah pece o rodinu obou manzelu (rodicu deti) take osobni pomery manzelu.[20] Je-li nezletile dite, ktere nenabylo plne svepravnosti, svereno do pece otce, z duvodu, ze matka opusti rodinnou domacnost bez zjevneho duvodu a odmita se vratit, pak je matka povinna prispivat na naklady rodiny. Opusti-li rodinu za stejnych okolnosti otec, pak pro neho plati totez a matka se muze domahat pravni ochrany u soudu, nedohodne-li se s manzelem na podstatnych zalezitostech rodiny (zpusob zivota rodiny, umisteni domacnosti).[21]

Matka a prekazka rozvodu manzelstvi

[editovat | editovat zdroj]

Matka se s otcem nezletileho ditete nemuze rozvest, jestlize by rozvod byl v rozporu se zajmem nezletileho ditete manzelu, ktere nenabylo plne svepravnosti.[22]

Matka a druhy pece po rozvodu manzelstvi

[editovat | editovat zdroj]

Soud muze sverit dite do pece matky, otce, do stridave ci do spolecne pece. Soud muze rovnez sverit dite do pece jine osoby, nez je rodic. V tomto pripade je vsak zapotrebi souhlasu matky i otce.[23] Vyjimkou je situace, kdy matka o dite nejevi soustavny zajem, a tim trvale a zavinene porusuje rodicovskou povinnost (po dobu nejmene trech mesicu od chvile, kdy o dite projevila zajem a kdy na dusledky sveho jednani byla upozornena organem socialne pravni ochrany deti).[24] V pripade rozhodovani o svereni ditete do pece matky bere soud take ohled na jeji vychovne schopnosti, na stalost vychovneho prostredi[25] a zda v jeji peci bude mit dite lepsi predpoklady zdraveho a uspesneho vyvoje, nezli u osoby jine.[26]

Ackoliv obcanske pravo sleduje za cil, aby byla uzavirana manzelstvi (aby se deti rodily do stabilizovaneho prostredi), aby matkou ditete byla zena vdana, nemusi mit v dnesni spolecnosti svobodna matka obavy ze spolecenskeho odsouzeni.[27] Prava a povinnosti vuci diteti nalezi obema rodicum zasadne stejne, ve stejnem rozsahu matce i otci. Ve vyjimecne situaci nebezpeci z prodleni muze jen jeden z rodicu rozhodnout sam a nasledne ma pak povinnost informovat druheho rodice o stavu veci.[28]

Ceska synonyma

[editovat | editovat zdroj]
Matka a dite

Familiarni ci hovorove vyrazy pro matku v cestine jsou:[29][30][31]

  • maminka
  • mamka
  • mamca, mamina, mamuska
  • mama (tradicne v okrajovych oblastech Cech)
  • mama (na Morave a predevsim ve Slezsku)
  • mami (jako osloveni, zejmena v jihozapadnich Cechach a na zapadni Morave, na Plzensku i mimo vokativ jako nesklonny tvar)
  • mamicka (Slovacko)
  • mamenka (Valassko)
  • maticka (Opavsko, Olomoucko)
  • mati (ponekud knizne a tradicne na okrajich severovychodnich Cech)
  • mamula, mamulka, mamulka (Tesinsko)

Slovo matka v jinych jazycich

[editovat | editovat zdroj]

Vyraz oznacujici matku se v mnoha ruznych jazycich sklada z hlasek, ktere jsou nejjednodussi na vyslovnost: obouretne souhlasky [m] a otevrene samohlasky [a].[32] Priklady slova matka s vyslovnosti podobnou cestine v cizich jazycich:

  • V mnohych asijskych kulturach na jihu a na Strednim vychode je matka znama jako amma, oma, ammi, ummi a podobne. Mnohokrat tyto vyrazy oznacuji naklonnost nebo ukol matek jako roli v zivote ditete.[ujasnit]
Matka s detmi

Pisne venovane matce (vyber)

[editovat | editovat zdroj]
  1. | a b SS 775 zakona c. 89/2012 Sb., obcansky zakonik.
  2. | SS 15 obcanskeho zakoniku.
  3. | SS 3 obcanskeho zakoniku.
  4. | ELIAS, Karel. Obcanske pravo pro kazdeho. Pohledem (nejen) tvurcu noveho obcanskeho zakoniku. 2., doplnene a aktualizovane vydani. 2.. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s, 2014. 360 s. ISBN 978-80-7478-493-4. S. 37,38.
  5. | NESNIDAL, Jiri. Obcansky zakonik I. zakon c. 89 /2012 Sb. s komentarem. Cesky Tesin: Poradce, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7365-336-1. S. 162.
  6. | SS 781 obcanskeho zakoniku.
  7. | ELIAS, Karel. Obcanske pravo pro kazdeho. Pohledem (nejen) tvurcu noveho obcanskeho zakoniku. 2., doplnene a aktualizovane vydani,. 2.. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s, 2014. 360 s. ISBN 978-80-7478-493-4. S. 187.
  8. | SS 856 obcanskeho zakoniku.
  9. | SS 855 odst. 2 obcanskeho zakoniku.
  10. | SS 855 odst. 1 obcanskeho zakoniku.
  11. | NESNIDAL, Jiri. Obcansky zakonik I. zakon c. 89 /2012 Sb. s komentarem. Cesky Tesin: Poradce, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7365-336-1. S. 176.
  12. | ELIAS, Karel. Obcanske pravo pro kazdeho. Pohledem (nejen) tvurcu noveho obcanskeho zakoniku. 2., doplnene a aktualizovane vydani. 2.. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s, 2014. 360 s. ISBN 978-80-7478-493-4. S. 189.
  13. | SS 910 az 923 obcanskeho zakoniku.
  14. | BELOHLAVEK, Alexander. Novy obcansky zakonik, Srovnani dosavadni a nove obcanskopravni upravy vcetne predpisu souvisejic. Plzen: Vydavatelstvi a nakladatelstvi Ales Cenek, s. r. o, 2012. 830 s. ISBN 978-80-7380-413-8. S. 263.
  15. | SS 884 obcanskeho zakoniku.
  16. | SS 959 obcanskeho zakoniku.
  17. | BELOHLAVEK, Alexander. Novy obcansky zakonik, Srovnani dosavadni a nove obcanskopravni upravy vcetne predpisu souvisejicic. Plzen: Vydavatelstvi a nakladatelstvi Ales Cenek, s. r. o., 2012. 830 s. ISBN 978-80-7380-413-8. S. 250.
  18. | ELIAS, Karel. Obcanske pravo pro kazdeho. Pohledem (nejen) tvurcu noveho obcanskeho zakoniku. 2., doplnene a aktualizovane vydani. 2.. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2012. 360 s. ISBN 978-80-7478-493-4. S. 189.
  19. | SS 690 obcanskeho zakoniku.
  20. | BELOHLAVEK, Alexander. Novy obcansky zakonik, Srovnani dosavadni a nove obcanskopravni upravy vcetne predpisu souvisejicich. Plzen: Vydavatelstvi a nakladatelstvi Ales Cenek, s. r. o., 2012. 830 s. ISBN 978-80-7380-413-8. S. 245.
  21. | SS 692 obcanskeho zakoniku.
  22. | SS 755 odst. 2 pism. a) obcanskeho zakoniku.
  23. | SS 906 obcanskeho zakoniku.
  24. | SSSS 819 a 820 obcanskeho zakoniku.
  25. | SS 907 obcanskeho zakoniku.
  26. | BELOHLAVEK, Alexander. Novy obcansky zakonik, Srovnani dosavadni a nove obcanskopravni upravy vcetne predpisu souvisejicich. Plzen: Vydavatelstvi a nakladatelstvi Ales Cenek, s. r. o.,, 2012. 830 s. ISBN 978-80-7380-413-8. S. 249.
  27. | ELIAS, Karel. Obcanske pravo pro kazdeho. Pohledem (nejen) tvurcu noveho obcanskeho zakoniku. 2., doplnene a aktualizovane vydani. 2.. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014. 360 s. ISBN 978-80-7478-493-4. S. 185.
  28. | NESNIDAL, Jiri. Obcansky zakonik I. zakon c. 89 /2012 Sb. s komentarem. Cesky Tesin: Poradce, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7365-336-1. S. 177.
  29. | SIMANDL, Josef. Mati zije. Nase rec. 2004, roc. 87, cis. 5, s. 262-266. Dostupne online.
  30. | Cesky jazykovy atlas. Dil 1. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0014-3. Heslo matka, s. 72-76.
  31. | BTW: Mamo, mamko, maminko!. Dedenik [online]. 2018-02-02 [cit. 2025-04-26]. Dostupne online.
  32. | Why Do Babies Around The World Say "Mama"?. Dictionary.com [online]. 2023-05-11 [cit. 2025-04-26]. Dostupne online. (anglicky)

Externi odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahyl
 Tento clanek je prilis strucny nebo postrada dulezite informace.
Pomozte Wikipedii tim, ze jej vhodne rozsirite. Nevkladejte vsak bez opravneni cizi texty.