Martin Buber

Martin Buber (nemecka vyslovnost: IPA: ['maRti:n 'bu:ba], poslech; 8. unora 1878 Viden - 13. cervna 1965 Jeruzalem) byl zidovsky filosof nabozenstvi a prekladatel rakouskeho puvodu. Podilel se na sionistickem hnuti a zasazoval se o vyrovnani s palestinskymi obyvateli Izraele.

Martin (hebrejsky Mordechai) Buber se narodil ve Vidni v zidovske rodine. Jeho ded, Solomon Buber, byl ucenec, ktery se venoval studiu zidovskych chasidskych tradic a Tory. Po odluce rodicu - matka Elise Buber roz. Wurgast byla ruska herecka z Odesy - v roce 1881 stravil Martin Buber detstvi u dedy Bubera ve Lvove. Studoval tam na polskem katolickem gymnaziu. Po maturite roku 1896 studoval ve Vidni, v Lipsku, v Curychu a v Berline, a to filosofii, psychologii a germanistiku, mezi jeho uciteli byl i Wilhelm Dilthey a Georg Simmel.

Roku 1899 se ve Vidni seznamil s Theodorem Herzlem a pripojil se k jeho sionistickemu hnuti. Na rozdil od Herzla, ktery chtel zalozit laicky zidovsky stat, Buberovi slo predevsim o zidovske nabozenstvi a kulturu (viz kulturni sionismus).

Rovnez v roce 1899 se seznamil s katolickou Paulou Winklerovou. Meli spolu dve deti narozene 1900 a 1901. Oficialne se s ni ozenil az v roce 1907 pote, co prestoupila na zidovskou viru.

Pracoval jako redaktor ruznych zidovskych casopisu. Roku 1902 se zacal zabyvat chasidstvim, jehoz zivotni a nabozenska praxe mu byla daleko blizsi nez politicke cile sionismu. Roku 1904 vydal disertaci o problemu individuace, zejmena o Jakobu Bohme a Mikulasi Kusanskem a venoval se pak uz pouze studiu. Vydal nekolik sbirek chasidskych pribehu a mytu a pracoval opet jako redaktor. Za prvni svetove valky zalozil vybor na podporu vychodoevropskych Zidu.

Roku 1921 se spratelil s Franzem Rosenzweigem a pusobil v jeho skole. Roku 1923 vydal sve nejznamejsi dilo Ja a Ty, venovane filosofii individualniho vztahu s druhou osobou. Od roku 1925 pracoval spolecne s Rosenzweigem na novem prekladu Bible, ktery se snazil zachovat co nejvice rysu hebrejskeho originalu. V letech 1930-1933 byl profesorem zidovskeho nabozenstvi a etiky na univerzite ve Frankfurtu n. M., na protest proti Hitlerovu prevzeti moci vsak roku 1933 rezignoval a roku 1938 kvuli silicimu tlaku nemeckeho nacismu odjel do Jeruzalema, kde ucil na tamejsi Hebrejske univerzite antropologii a sociologii.

Po druhe svetove valce se ucastnil diskusi o budoucim statu Izrael. Hajil vyznam zidovskeho nabozenstvi, zasazoval se o spravedlivy mir s Palestinci a zastaval spise kolektivisticke nazory. Od roku 1951 hodne cestoval a prednasel v Evrope i v USA, ziskal radu cen a vyznamenani a az do smrti udrzoval blizke vztahy se svymi prateli z Prahy, zejmena Maxem Brodem, Felixem Weltschem a Hugem Bergmannem. V letech 1960 az 1962 byl prvnim prezidentem Izraelske akademie ved a klasickeho vzdelavani.^[2]

Martin Buber rozvijel zidovskou verzi existencialismu.^[3] Buberovo originalni mysleni inspirovali zejmena Ludwig Feuerbach a Soren Kierkegaard. Lidsky zivot je podle Bubera vzdy setkavanim, ktere se deje v modu dvou ,,zakladnich slov", bud v modu ,,Ja-Ty", anebo ,,Ja-Ono". Osoba ovsem vznika pouze v modu Ja-Ty, a to prave skrze Ty. V modu Ja-Ty se deje i vztah cloveka k Bohu, protoze je to dialog. Naopak vztah Ja-Ono je monologicky a Ja se v nem nesetkava s necim jinym, nybrz se svoji predstavou protejsku, s nimz pak naklada jako s predmetem. Predmety lze potom zkoumat, anebo vyuzivat ke svemu prospechu, coz je podle Bubera charakteristicke pro moderni dobu a jedna z pricin jejich problemu.

• Ja a Ty (1923, cesky Praha 2005)
• Obrazy dobra a zla (cesky Olomouc 1994)
• Cesta cloveka podle chasidskeho uceni (cesky Olomouc 1994)
• Zivot chasidu (Praha 1994)
• Gog a Magog: chasidska kronika (Praha 1996)
• Nazory (Praha 1996)
• Problem cloveka (cesky Praha 1997)
• Chasidska vypraveni (cesky Praha 2002)
• Temnota Bozi (Praha 2002)
• Reci o vychove (cesky Praha 2017)
• Pribehy rabiho Nachmana (cesky Praha 2018)
• Biblicky humanismus (cesky Praha 2019)
• Cesty do utopie (cesky Melnik 2021)