Stereotyp

Stereotyp je definovan jako predpojate nebo prilis zjednodusene zobecneni o cele skupine objektu nebo lidi (tj. predsudky) bez ohledu na individualni rozdily.^[1] Slovniky soucasne cestiny^[2] a spisovne cestiny^[3] stereotyp definuji jako

• navykly, ustaleny ukon, zpusob reagovani, jednani, provadeni neceho ap. (pracovni stereotyp, stereotypni otazky),
• ustalenou predstavu, zjednodusene, otrele pojeti (narodni stereotypy) a take
• v polygrafickem vyznamu (viz dale).

Stereotypy funguji jako kognitivni schemata, ktera pomahaji organizovat informace o socialnim svete. Odrazeji nase presvedceni o rysech typickych pro prislusniky ruznych skupin a ovlivnuji zpusob, jak je kognitivne zpracovavame a emocne na ne reagujeme, i to, jake chovani od nich budeme ocekavat. Na jinych lidech vnimame a interpretujeme jako prvni ty charakteristiky, ktere jsou v souladu se stereotypy.^[4]

Pouzivani stereotypu je hlavnim zpusobem, jak zjednodusujeme nas socialni svet; protoze snizuji mnozstvi zpracovani informaci (tj. mysleni), ktere se odehrava, kdyz se setkame s novou osobou. Stereotypem vyvozujeme celou radu vlastnosti a schopnosti cloveka, ktere predpokladame i u ostatnich clenu dane skupiny. Stereotypy vedou k socialni kategorizaci, ktera je jednim z duvodu predpojatych postoju.^[5]

V puvodnim vyznamu je stereotyp tisk z trvaleho odlitku (otisku) sazby, pripadne nezmeneny reprint predchoziho vydani. Slovo je slozeno z rec. stereos - ,,tvrdy, pevny" a typtein - ,,razit, tisknout". Vzniklo jako tiskarsky pojem ve Francii koncem 18. stoleti a v anglictine je dolozeno jiz roku 1798. Metaforicky vyznam ,,klise, predsudek" zavedl roku 1922 americky komentator Walter Lippmann.^[6] Spolecensky stereotyp tak byl poprve definovan jako typicky obraz, ktery cloveku vyvstane ve vedomi, kdyz premysli o urcite socialni skupine.^[4]

Stereotyp je v sociologii a socialni psychologii typizovany, bezne opakovany a zjednoduseny soubor predstav a zaroven psychologicky ci spolecensky mechanismus, ktery reguluje vnimani a hodnoceni, a tim nazory, postoje i chovani. Je pro nej typicke nerozlisene a pausalni prisuzovani urcitych rysu a vlastnosti bez vyjimek vsem clenum dane skupiny. Ma spise iracionalni povahu, a prestoze muze byt vytvoren na zaklade vlastni zkusenosti, ve vetsine pripadu vznika precenenim jednotlive udalosti ci osoby a naslednym zobecnenim na celou skupinu.

Spolecenske stereotypy zjednodusuji orientaci a rozhodovani a podporuji zjednodusene rozliseni na ,,my" a ,,oni". Daji se velmi tezko vymytit a clovek je prebira uz v detstvi ci v mladi ze sveho okoli, z verejneho mineni i sdelovacich prostredku, casto o takovych skupinach, s nimiz nema vlastni zkusenost. Spolecenske stereotypy se vyskytuji napriklad v karikaturach, vtipech, pohadkach a filmech (animovanych i hranych). Casto hraji velkou roli v masove propagande.^[7]

Stereotypy mohou mit jak pozitivni (napriklad roztomily plysovy medvidek, ktery rozdava radost a lasku), ale i negativni konotaci (prohnily padouch).

Pokud se stereotyp tyka vlastni osoby nebo skupiny, mluvi se o tzv. autostereotypu. Pokud naopak plati o druhych lidech, mluvi se o heterostereotypu; to je soubor casto nelichotivych predstav o prislusnicich jinych spolecenskych skupin, vrstev, etnik a podobne, zaklad rasovych a spolecenskych predsudku, napriklad stereotypy Nemce, Zida, Roma, tchyne atd.

Stereotypizace jako psychicky a soucasne socialni mechanismus predstavuje na jedne strane urcity konsenzus v pohledu na svet, ale na strane druhe determinuje vnimani i hodnoceni urcitych skupin jevu a ovlivnuje postoje a chovani vuci nim. Stereotypizace jinymi slovy nese schopnost redukovat, esencializovat a fixovat ,,rozdily". Pozornost je soustredena na urceni shodnych a rozlisujicich rysu. Stereotypizace se ovsem neomezuje pouze na urceni zobecnenych kategorii skupin lidi, ale soucasne zobecnene, nediferencovane charakteristiky jednotlivym prislusnikum techto skupin (v pripade genderove stereotypizace muzum a zenam) prisuzuje. V tomto ramci ji lze tedy chapat jako nastroj reprodukce mocenskych vztahu, a pripadne tedy i jako vyraz dominantni (patriarchalni) ideologie, ktery pomaha naturalizovat status quo. Zjednoduseni, ustrnulost, zobecnena ocekavani, hodnoceni i deformace puvodniho vzoru, skrze nez se mocenske vztahy reprodukuji, tak vedou ke vnimani stereotypizace jako diskriminacniho procesu. Zvlaste narodni, etnicke, tridni a rodove (genderove) stereotypy vytvarene dominujici vetsinou ve spolecnosti jsou velmi silne.

Stereotypizace je casto sklonovana v souvislosti s medii, nebot ta, jakozto vyznamni nositele spolecenskych a kulturnich hodnot dominantni ideologie, maji rozhodujici vliv na ustavovani, sireni a posilovani stereotypu. Genderovymi stereotypy chapeme tradicni a casto i diskriminacni predstavy o typicky muzskych a typicky zenskych vlastnostech a o rolich a pozicich muzu a zen ve spolecnosti. Takoveto stereotypy muzeme nalezt temer ve vsech druzich televiznich poradu - pocinaje reklamami a zpravami konce. Stereotypy jsou ze sve podstaty iracionalni, a proto jen velmi obtizne podlehaji zmene na zaklade logicke argumentace. Stereotypizace byva jako proces reprodukce dominantnich hodnot (patriarchatu) v ramci medialni produkce casto spojovana s mytickymi strukturami, jak je definoval Roland Barthes ve sve knize Mytologie (Barthes 2004). V genderovem kontextu jde napriklad o mytus krasy ci mytus zeny matky. Skrze mytus reprezentovana schemata ucinne multiplikuji symbolickou represi, petrifikuji socialni exkluzi a soucasne mohou slouzit jako racionalizace ustrnulosti, nepochopeni, nevrazivosti az nenavisti. Na druhou stranu jsou vsak potrebna, protoze delaji svet jednodussi a srozumitelnejsi, pomahaji nam usporadat a kategorizovat slozitou socialni realitu, a proto by bylo nesmyslne se domnivat, ze je mozne ci dokonce zadouci se jich uplne zbavit, nebot hraji klicovou roli v tom, jak rozumime svetu a spolecnosti. V momente, kdy vsak vedou k takovemu deformovani reality, ktere vyznamnou merou prispiva k diskriminaci cele skupiny obyvatel, stavaji se nebezpecnymi.

Vyraz stereotypizace poprve pouzil Walter Lippmann (1889-1974) v roce 1922 a oznacil ji za ,,obrazy v nasich hlavach" vztahujici se k ostatnim lidem. Lippman vychazel z predpokladu, ze je pro cloveka nemozne uchopit komplexni realitu, a vytvari si tudiz prostrednictvim stereotypu zjednodusene konstrukce. Rozlisuje mezi ,,okolnim svetem" (tedy realne existujicim svetem) a ,,pseudo-svetem" (tedy subjektivni percepci sveta).

Stereotypizace je spolecne s typizaci zakladnim konstitutivnim prvkem socialni konstrukce reality, ktera formou kategorizujiciho zjednoduseni pomaha v orientaci ve strukture socialniho systemu. Stereotypizace se vsak oproti typizacim - ustalenym strukturam zkusenosti - lisi prave v tom, ze neni pouhym procesem zjednoduseni, systematizace a zprehledneni. Stereotypizace zjednodusene rysy ujarmuje tak, ze stereotypy funguji soucasne jako nositele soudu, nazoru i predsudku, jez jsou v ramci kazdodenniho zivota tzv. vzdy k dispozici.